Pro nadšence

Fotečka s malou popiskou jak a kdy přišel do domu první Japonec.

Jest-li máš zájem, pošli mi na e-poštu svůj příběh s fotkou .
Všem co poslali velice děkuji ... a jejich už 17.

PRVNÍ

 

Psal se rok 1978 a Husákova normalizace byla v plném proudu. Bylo mi 22let a proháněl jsem Jawu 500 OHC. Myslel jsem si, že jsem centrem světa a jezdil „ukrutně rychle‘. Ve Světě Motoru vyšel inzerát na prodej Yamahy XS 650. Já tam zavolal a jel pro první japonskou motorku.To byl jen počátek a Yamaha byla najednou doma. Byl to model XS-2 r.v. 1972 a měla i elektrický startér! A nejen to, pět rychlostí, 56 koníků a zvučné výfuky. Prostě nirvána na věky. Na štěstí jsem dostal školení od Miloše M. jak jezdit . Díky jeho radám jsem se na Yamaze nerozplácl po celou dobu, co jsem ji měl. Ježdění bylo super . Provoz minimální. Vše tehdy bylo na silnicích o několik tříd pomalejší, radar vyjímečně a tak jsem si to opravdu užíval. Dnes jsou motorky o kus dál, ale svezení jako tenkrát, to dnes už prakticky nejde.
Ale nebylo vše zase tak růžové. Koupit tenkrát 12v baterku a svíčky bylo nemožné ? Jo na Jawu, Škodovku nebo Žigula, to ano. Olej- pouze Castrol byl k dostání jen v Tuzexu a to jedna sorta.Nějaký olej pro spojku a převodovku? Pneu, řetěz , filtry – jen ve snu a nebo pomoz si, jak můžeš.Samo, že čas běžel v před a tak došlo na modernizaci. Začínaly lité kola a bubnová přední brzda už dávno nestačila. Obstarat litá kola na Yamahu se tenkrát rovnalo výhře ve sportce a k tomu brzdiče a pumpičky, no to bylo jak cestovat na měsíc.Yamaha prošla vylepšením za vydatného přispění Miloše ,který to s laminátem uměl. Namontovaly se vzácná a neuvěřitelně těžká litá kola s kotoučema a jezdilo se dál.Pak přišla sametová. Yamaha šla do světa a přišly další a novější stroje.Dnes se po XS 650 rád ohlédnu a zavzpomínám.

Chink

 

DRUHÝ


Bylo to na podzim 1987,Kawasaki KZ 400,dvouválec – joooo,taková kdyby byla dneska.Koupil jsem ji v Ústí n/Labem od pána,který si pořídil GPZ 600R – to bylo něco,jako kosmická loď, tehdy. Měl jsem ji asi dva roky,byl na dovolené na Zlatých Pískách v Bratislavě s kamarády a sjezdil pár srazů (Spectrum,Kupařovice….). Vyměnil jsem ji potom za Hondu CB 550Four a pak už to šlo lavinovitě….

Vítali

TŘETÍ

 

Myslím, že jako každý jsem prvně týral Jawu. Nejdřív Jawa 250 automatic, samozřejmě to bylo málo a nastoupila třistapadesátka. Na to začaly velké touhy po čtyřtaktu a v hledáčku mi uvízla jediná možná, Jawa 500 OHC a koupě byla na spadnutí. Prodávající si to na poslední chvíli rozmyslel, což mě nehorázně naštvalo. Ale byla to výhra.
Byl podzim 1992 a já ji prvně viděl na burze … takové peníze nedám na hromadu ani za nic.
Přišlo jaro 1993 a zase jsem ji viděl v prodeji … prodal jsem Ladu 2105 a ještě si trochu půjčil. Juchů …a byla doma SUZUKI GS 450L r.v.1982.
Vysněný čtyřtakt byl doma a sen se splnil. Měl jsem ji šest let.

Pepanica

ČTVRTÝ


Prvního „japonce“ jsem si pořídil po krátké anabázi s Jawou 500 OHC v r.1991. Byla to GS 400 z r.v.1977 za 25000kčs bez jakýchkoliv dokladů a s vysokými chopper řídítky, které šly ještě v den koupě do koše a nahradily je sportovní „M“ řídítka. Papíry jsem tehdy neřešil a v klidu byl na srazu třeba v Rožnově nebo Jeseníku. Hned rok na to jsem o level povýšil a od známého koupil GSX 750 z r.v.1980 s 80PS a 250kg…no, ve svých 19ti letech jsem se na tak velkém a silném motocyklu cítil jako king. Jsem rád, že jsem to přežil… Byl to první 16ti ventil od Suzy a tento agregát (TSCC) se montoval později do legendárních Katan. Dal jsem za ní tehdy, tuším, 53t.Kčs. Pak už to šlo co sezóna, to „nový“ stroj…Z 500, XJ 650, XJ 600, SRX 600,CBR 1000F, GSXR 750 atd.

Hašiš

PÁTÝ

 

Zdar a sílu….
Po několika letech, kdy jsem brázdil Českou Republiku na Jawě 350/632 a poctivě šetřil na můj vysněný bajk Suzuki GSX 1100 ef, se jednoho dne ozval známý, že musí kvůli pořízení notebooku ke studijním důvodům prodat svou Suzuki GSX 550 ef, r.v.1987.Slovo dalo slovo, krátká obhlídka s projížďkou a Dubnu roku 2006 stála Suzka u mě doma. Modrobílá kombinace jak se na Suzuki sluší a patří, originál stav, dodán pouze zadní kufr, alarm a mini blinkry. Jen výfuky byly dělány na zakázku z leštěného nerezu. Zato s nááááádherným zvukem. PS Mám je tam dodnes. O dva roky později jsem k ní pořídil ještě sestřičku GSX 550 es, bez TP – americkou verzi. Takže o případné náhradní díly není nouze. -)

Suzuki GSX 550 ef. r.v. 1987.
Dovoz z Itálie, a já jsem její pátý a pevně věřím, že i poslední majitel v čr.

S pozdravem… Slon

ŠESTÝ


Mým prvním ,,Japoncem,, jehož foto bohužel nemám, byla Kawa S3E a psal se rok 1985, lehká, výkonná dvoudobá tříválcová čtyřstovka, která šla jen plynem i na dvojku od šesti tisíc na zadní. Jelikož však při tomto způsobu jízdy se spotřeba pohybovala kolem 12 až 16 l/100km +1l Castrolu TT
(30 Tuzexových bonů po 5kč) na 40l mixu, tak jsem ji po sezóně prodal a pořídil od známého tuto černou krasavici CB650 r.v. 1980, se kterou jsem strávil nádherné dva roky života a cca 25tkm bez jediné poruchy. A i když pak přišly XS750, GSX550ES, VFR750F, CBR1000F a spousta dalších, tak nejen na svůj první čtyřválcový čtyřtakt, ale i na nejhezčí dobu v mém životě, kdy cesty byly nezničené a hlavně prázdné, příslušníci VB jezdili v Ladách 1300, ve Volhách a na Jawách , vzpomínám s láskou a nostalgií.

Miro

SEDMÝ

 

Ahoj
Moje první byla Kawaski GPX 600 r.v 86-88(asi) verze 85 koní. Koupil jsem ji v CZ za 65 tis v roce 96 od jednoho, co ji dovezl. Měla poškozenou přední kapotáž a když jsem ji pak dorazil o mostní zábradlí zdůvodu nezavřenýmu stojánku, tak jsem si ji udělal novou, podle sebe. Dřív jsem se tím živil a tak to pro mě nebyl problém. Oproti originálu jsem ji natáh dopředu a níž a pod pravým řidítkem jsem udělal zavíratelný kastlík na jedno pleškový. V porovnání s obrázky originálu je vidět rozdíl. Barevný provedení jsem taky zvolil jiný, spodek je místo šedý metalízy zlatý. Byl jsem s ní maximálně spokojen, krásný zvuk, bezúdržbová, výkonná a vůbec nebrala olej. Prodal jsem ji mladíkovi do Mnichova Hradiště, asi za měsíc mi volal kde sežene kapotáž, že ji rozbil a já na to, že nikde, že je to moje výroba a ať to přiveze, že mu to opravím. Už se neozval a tak si myslím že ji asi zkrosil, moto už neexistuje. Škoda ji. Ta černobílá foto Yamaha XZ 550 (foto je ilustrační, sprint Holice) je ale úplně první a patřila staršímu bráchovi a já mu ji někdy potajmu kradnul na vyjížďky a zažival první zkušenosti jak se to má správně ovládat. Byl to tenkrát údiv nad technikou, navíc když nás bylo v širokým okolí asi jako prstů na jedný ruce a navzájem jsme si je půjčovali na vyzkoušení. To už po pár letech bohužel neplatilo, každej se krkal a vymlouval.

Tušák

 

OSMÝ



Jedna smutná … Píše se rok 1992 a Martin si pořizuje SUZUKI GS 550L r.v. 1984 po měsíci je ukradena … nikdy se nenašla.

DEVÁTÝ



Můj první japonec Honda CB 750 F2, rv cca 1974 barva červená, cena v té době 72 000 kč, v té době to bylo půl rod. domku nikdo nezasvěcený nevěří, že jsem dal tolik peněz za dva kola, koupeno od kolegy v roce 1986, už byla takhle předělaná, neměla původní bobek ani kaslíky ale originály jsem měl a barva původní byla taková zlatohnědá metalíza, jezdil jsem na ní cca 2 roky přišla další Honda CX 500, no dál nevím co bych napsal měl jsem ji strašně krátko, ale vím jedno po Jawě 350 strašná raketa.

MotoMat XIII

Rokem 2018 nás navždy opustil.

DESÁTÝ

 

Můj první japonský motocykl. Mám motocykly velmi rád. Asi v deseti letech svého života jsem pocítil, jak mě motorky vizuelně přitahují. Chodil jsem se na ně dívat přes výklady Mototechny. A snil jsem, až si jednou některou koupím, až budu dospělý. Nu, pak jsem začal sledovat mimo jiné také silniční závody motocyklů a hlavně britské závodníky,tehdejší špičku.A také britské motocykly.V roce 1965 jsem měl velké štěstí a koupil jsem si v Mototechně nového anglického Matchlessa G 80 500 ccm. Byly to nádherné roky soužití s tímto motocyklem. Časem mě začaly vadit a unavovat určité technické nedostatky tohoto stroje. V té době mě začala zajímat vyjímečnost japonských motocyklů. Hlavně přes konstrukční promyšlenost a velmi dobré zpracování. Měl jsem štěstí, hlavně v Brně při pořádání mistrovství světa silničních motocyklů. Potkával jsem japonské motocykly jak na parkovištích před hotely, ale především v parkovišti závodních strojů na závodišti. Tam to byl splněný sen nahlédnout do jednotlivých stájí závodníků a japonských výrobců. Druhý sen jsem si splnil, když po prodeji svého Matchlessa jsem si koupil jetou, ale pěknou Hondu 450. Byl to velmi dobrý a rychlý motocykl, tedy technicky. Ale měl horší jízdní vlastnosti, asi po předchozí bouračce. Pak jsem měl rodinné i finanční problémy a tak motorka musela z domu pryč. Pak jsem dlouho žádnou motorku neměl. Časem jsem koupil Simsona 50, poté MZ150. Nyní už jsem postarší důchodce, ale láska k motocyklům zůstala a sílí. Nechci se vychloubat ,ale nějakého toho japonce doma mám. Dokonce z piety a nadšení moje psí fenka má jméno Suzuki. A jsem šťastný člověk a motorkář.

Loučí se Kulda45

JEDENÁCTÝ



Honda Boldor 900 F r.v.1979 pořízená v roce 2009 splněný sen Jury po 30. letech.

DVANÁCTÝ

 

Ahoj všem.
Jak jsem se dostala k prvnímu Japonci.
Na motorce jsem jezdila jako baťůžek. Ale řidičák mám, tak proč se nechopit řídítek sama. Všechny rozhodnutí týkající se motocyklů probíhaly a probíhají po poradě s manželem. Pořídili jsme Jawu 250 r.v.1957. Manžel v té době vlastnil Hondu Revere 650. Při společných vyjížďkách jsem trpěla pocitem, že ho brzdím. Chtěla jsem něco silnějšího . V roce 2006 po dlouhém zvažování padla volba na Hondu SLR 650 . Jednu jsme byli okouknout – zelenou r.v. 1998. Tuhle barvu nemám ráda. Nějakou dobu jsem na ní jezdila a neustále prudila, že nechci zelenou motorku. Jednoho letního dne jsem se vracela z práce a před domem stála krásná růžová Honda. Doma mi manžel řekl, že je to ta moje. Nechal ji přestříkat na růžovou jako dárek k narozeninám. S Růženkou jsme prožily mnohá dobrodružství. Jízdy po cestách – necestách, pády, plískanice, sníh. V průběhu posledních let mi přibyly ještě dvě starší Yamahy SR 500 a XS 500. Obě jsou fajn, ale nejraději jezdím na Hondě nebo na Yamaze XS 500.

Hanka

TŘINÁCTÝ



Můj první japonec se dá shrnout do tří slov:Koupil jsem,jezdil jsem,léčíme se (co emo, equito, medico). Píše se rok 2014, jeden měsíc jsem si koupil Yamahu XT 600 E r.v. 1990 3TB druhý měsíc jsem si udělal řidičák a no a ten třetí měsíc jsem ji ťuknul o auto. A je rok 2015 a ještě stále se léčím,Tak to je moje celá Epopej na to to téma.

Radek

ČTRNÁCTÝ



Příběh mého prvního japonce není zase až tak starý, ale přesto si myslím že tady patří… Dlouhou dobu jsem jen mlsně a s respektem sledoval všechny své kamarády jezdící jednu stopu stroji různých dat výroby, objemů, počtu válců a jejich řazení, až jsem si řekl že už bylo dost toho nečinného přihlížení. Výběr motorky na které bych chtěl jezdit nebyl zase tak jednoduchý. Od některých prvotních návrhů kamarádů zakoupit motocykl bývalé domácí produkce ( ke vší její úctě ) jsem upustil, mou představou byla nějaká hezká starší japonská motorka. Nějakou dobu jsem pak hledal v inzerci, až jsem objevil Yamahu Radian, která mě zaujala. K mé smůle, když jsem zavolal na inzerát, už nebyla na prodej, ale prý se občas nějaká objeví. Tak jsem projížděl inzerci až jsem pak našel jiného Radiana v Praze a fičel pro něj. Je v provozu od roku 1991, do Evropy se dostal v roce 1998 z Kanady přes Holandsko k nám a teď mi dělá radost při mých vyjížďkách.

Kalich

PATNÁCTÝ



Mám po vojně a ještě je stále socialismus. Jedu si koupit do Prahy Hondu CX 500 v modré metalíze, která má na tachometru 6000 kilometrů. Jedu sám a jedu vlakem u sebe cirka 80. tisíc korun na koupi. Pro jistotu jsem si daný obnos peněz zašil v kapse, kdybych náhodou cestou vlakem usnul. Přiložená fotografie je jediná připomínka na mého prvního Japonce.

Qwert70

ŠESTNÁCTÝ                                                                               

Můj první Japonec
Koupi mé první japonské motorky předcházela zkušenost z 80.let, kdy matka mého kamaráda poslala ze západního Německa do ČSSR svému synu motocykl Honda CX 500. Do té doby jsme nastřádali s těšínskými kamarády několik málo zkušeností se čtyřtakty: Excelsiorem super X s motorem z Jawy 500 OHC, Nortonem 500 ES2, ruským vojenským sidecarem M72 a válečným sidecarem BMW R12.
Musím přiznat, že žádný z výše uvedených čtyřtaktů jsem nevlastnil, i když jsem si je mohl vyzkoušet, do té doby jsem sedlal z „velkých“ motorek vlastní ČZ 125t a dvě JAWY 353 (kývačky 250ccm). Ta Honda mého kamaráda byla dovezena do ČSSR v roce 1985, byla zánovní a nedala se srovnat s ničím, co jsme doposud vyzkoušeli. Byl to úžasný, nezapomenutelný pocit! No, brzy se změnil režim, nastaly jiné starosti, motorky vystřídaly auta, ale ten úžasný pocit z Hondy CX 500 zůstal. Dlouho pak nebylo možno legálně přihlásit motorové vozidlo dovezené ze zahraničí, které bylo starší pěti let. Až po vstupu do EU se situace změnila. I tak jsem si přivezl svou první japonskou motorku až v dubnu 2008. Byla to Honda CX 500 Eurosport, pro tuto motorku jsem se rozhodnul na základě staré zkušenosti z doby reálného socializmu, i když se jednalo o značně odlišný model. Koupil jsem ji nepojízdnou se zalomeným klíčkem. Klíček jsem vytáhnul, šikovný zámečník mi za stovku udělal nový a po namontování baterky a nalití benzínu motor naskočil a vše fungovalo. Ten úžasný pocit z 80.let byl zpět! Brzy jsem se naučil všechny potřebné úkony údržby, bylo to jednodušší, než jsem čekal, nemusel jsem ani jednou použít servis, radou i fyzicky mi pomohli kamarádi. Novější model Eurosport jsem časem nahradil prvním modelem Hondy CX500, protože ten byl vlastně prvním Japoncem, ten mne
ovlivnil nejvíce.

Martin

SEDMNÁCTÝ




První (a druhý) Japonec.

Hondu GL 1000 jsem uviděl poprvé v nějakém časopise (Svět motorů ?) v roce 1975. Tedy v době,kdy nám bylo vtloukáno do hlavy,že Jawa je než… Po vojně byl fotbal a jiné zájmy.V devadesátých létech jsem se vrhnul na Jawu 500 OHC. Byly to roky neustálých oprav a úprav,až jsem na ní dal LeMans, Avignon, Marseille, Monaco, Milán, Merano, Insbruck (po ose). Mám ji rád a mám ji velmi pojízdnou dodnes. Poté BMW a Ural se sajdou. No a v roce 2011 jsem koupil konečně prvního Japonce,tedy Hondu GL 1000. Po seřízení v roce 2012 jsem na něm projel kus Evropy. Monako, Itálii, Slovinsko, Rakousko atd. Je to neskutečný držák.
Druhý Japonec je Honda CBX 1000. Někdy koncem 70.let jsem na o něm četl recenzi od Theodora Pištěka (Motoristická současnost ?) a utkvěl mě v paměti. Sny se mají plnit a tak jsem si ho pořídil v roce 2019. Po seřízení a úpravách je jízda s ním zážitkem s patřičným adrenalinem…No a letos zase jedem Ecce Homo Historic.
P.S.
Mistr Theodor Pištěk mě letos poslal fotku (viz přílohy) ze 70. let na základě mého pozdravu u příležitost výstavy jeho obrazů Rozmluvy s Hawkingem.

Ivo Opletal