Setkání 2018

Jako vždy, ahoj Všem …
Víkend je ten tam a zůstávají jen vzpomínky. Sedmé setkání Nippon retro s velkým přispěním slunného víkendu navštívilo více než 219 motocyklů, z toho 119 dorazilo již v pátek. Byli i takoví, co po cestě na akci zmokli. Vzhledem k množství návštěvníků je účast motocyklů do roku 1990 velice smutná, jen 73 kusů. Loňská účast 169/68, což je cirka 40%, letošní účast byla 219/73, což je cirka 33%.
I letos jsme byli mezinárodní. Přijeli se podívat dva chlapi ze Slovenska a jeden z Polska. Nesmím taky zapomenout na hojnou účast žen za řidítky, přijelo jich dvanáct. Sobotní ráno bylo krásné a slunečné. Vyjížďka za zajímavým cílem odstartovala o půl jedenácté na Čertovy kameny a proběhla bez problémů. Vyhlídka do krajiny myslím stála za to.
I letos jsme soutěžili. Prvotní chladný zájem se zvrtnul a třináct odvážlivců startovalo. Jako první se umístil Roman na CBR 1000 F, druhý Radek na GSX 750 a třetí byl Prašivka 2 na GL 1200 (1985). Taky se rozdaly ceny za výjimečnost. Cenu “ In natura “, kterou si odnesli Jarek na VF 750F (1983) , Milan na GL 1000(1975) a Víťa na CBX 1000 (1979). Jako nejstarší a nejmladší řidičky, obě na Hondách, byly oceněny Liba a Katka. Dělil je věkový rozdíl 39 let. Cenu si zasloužil i Marek na BMW R65 (1981) s nejstarší pneumatikou, starou celých 27 let. Své ocenění si zasloužil opětovně i Hašiš za výtvarné zpracování letošní pozvánky. Jako vždy velká pochvala a dík. Cenu “ Originál špageti “ dostal Mirek na krásné Moto Morini 500 (1979). Teď pozor, cenu “ Stylový jezdec “ dostal Krtek na XBR 500 (1986). Mirek na CB 250 (1974) letos opět nezklamal, cenu “ Půlnočního jezdce “ si opět odvezl. Pozdě v noci dorazil i Pavel, jako nejvzdálenější účastník na krásné Z 1000 (1979), ze vzdálenosti téměř 450 km. Vůbec nejmladším účastníkem byl dvanáctiletý Kuba v tandemu s tátou. Cenu “ Kapota “ obdržel Martin ze Slovenska na CBX 750 (1985). Jejda! Málem bych zapomněl na oceněný motocykl s největším počtem výfuků Benelli 750 Sei (1973), který vlastní Mirek. Jako vždy jsme udělali skupinovou fotečku. V podvečer proběhla slibovaná prezentace cesty do Monaka přes Alpy na Jawách, kterou si připravil Petr. Začala volná zábava a tvořily se debatující hloučky. Popíjelo se pivko a jedli dobroty z grilu. Jako každoročně bylo i ohniště. Jak sobotní tak páteční večer probíhal líp než výborně. Je neděle, sluníčko zase krásně svítí. Čeká nás snídaně, balení a odjezd domů.

Jako vždy bych rád poděkoval personálu Račího údolí a sponzorům anonymním i uvedeným v rubrice “různé odkazy“.
Všem děkuji za účast a za rok na shledanou.